Project INDECT: přichází skutečný Big Brother?
Evropská unie vyvíjí Panopticon 21. století. Jedná se o monumentální sledovací systém, který jeho kritici nazývají „zlověstným“ a „nahánějícím hrůzu“. Tento systém by měl shromažďovat data z ohromného množství zdrojů, včetně sledovacích kamer a počítačů a tímto způsobem odhalovat „abnormální chování“ na celém kontinentu.
V širším slova smyslu je toto další krok ke zřízení evropské policie (EP již existuje – pozn. redakce), která by vzájemně sdílela informace a zároveň měla pravomoci v rámci jednoho jediného centralizovaného systému.
Tímto byl rovněž učiněn další velký krok směrem k vytvoření evropské CIA, jejímž úkolem by nebylo sledování zahraničních nepřátel, ale špehování vlastního obyvatelstva. Tento sledovací systém, který je známý jako projekt INDECT slibuje to, co bylo ještě před pár lety možné vidět pouze v hollywoodských filmech jako např. ve filmu „Nepřítel státu “.
Wikipedia uvádí: „Cílem projektu INDECT je propojení hardwaru a softwaru nejrůznějších sledovacích technologií. Prostřednictvím analytických technik a na základě pochopení vztahových souvislostí by měla být analyzována rizika a mělo by být takovýmto způsobem možné předvídat trestné činy. V tomto ohledu bude sledování prováděno jednak prostřednictvím internetu za pomoci vyhledávacích strojů pro rychlé nalezení obrázků a videí s pomocí digitálních technik a dále také prostřednictvím automatických vyhledávacích programů, které identifikují např. násilné či „abnormální chování“ jak na world wide webu, tak rovněž i na uživatelských sítích a na P2P. Mělo by zároveň dojít k rozvoji lingvistiky počítačů tak, aby byly automatické vyhledávací programy, v rámci iterpretace řeči, schopny začlenit do své činnosti vztahy mezi jednotlivými osobami, stejně tak jako kontext daného rozhovoru, např. na chatech.
Kromě toho má mít policie možnost s pomocí tohoto systému sledovat pohyblivé objekty a subjekty (osoby). Za tímto účelem mají být rovněž vyvinuty prototypy mobilních přístrojů. V rámci tohoto mobilního městského sledovacího systému (Mobile Urban Observation System) mají být užívány létající kamery – takzvané Unmanned Aerial Vehicles (UAV, t.j. létající vozidla bez posádky) a rovněž např. i tzv. quadrokoptéry – (helikoptéry poháněné čtyřmi vrtulemi). Tyto UAV by měly být navzájem inteligentně propojeny a autonomně navzájem provázány a měly by vzájemně kooperovat tak, aby mohly být podezřelé pohyblivé objekty jak sledovány, tak identifikovány rovněž v rámci městské zástavby. Jako podezřelé chování by mohl být vyhodnocen např. i běh, či útěk po ulici.
Takovýmto způsobem obdržená data budou poté uložena do databáze a doplněna daty, jež jsou již k dispozici. K tomu mimo jiné patří, na základě akumulace původních komunikačních dat, záběry ze sledovacích kamer, lokalizace polohy mobilních telefonů, rozpoznávání obličeje a sledování prostřednictvím telekomunikací.
Díky propojení všech těchto informačních zdrojů mohou být lidé, kteří na sebe třeba jen jednou upozorní svým abnormálním chováním, snadno trvale sledováni. Například může být osoba, která na internet umístí výhružné video, sledována online prostřednictvím automatických vyhledávacích programů a může být případně rovněž i identifikována. Aby bylo možné identifikovat danou osobu, budou okamžitě k dispozici fotografie z osobního dokumentu sledované osoby. Toho bude možné docílit za pomoci sledovacích kamer, které jsou určené k rozpoznávání obličeje. Může být rovněž zaměřen mobilní telefon dané osoby za pomoci GSM nebo GPS a tato osoba může být takovýmto způsobem nepřetržitě sledována a pronásledována“.
Toto je Echelon na steroidech, nová verze po desetiletí provozovaného programu NSA, který již roky špehuje občany. Jedná se o obnovenou a rozšířenou verzi tohoto programu tak, aby tento program odpovídal nárokům 21. století. V roce 1999 přiznala australská vláda, že je spolu s USA a s Velkou Británií součástí této globální sledovací sítě, která „může odposlouchávat jakýkoli mezinárodní telefonní hovor, či jakoukoli vysílačku a může mít k dispozici jakýkoli fax, či e-mail na celé planetě“. Projekt INDECT je pouhou reinkarnací tohoto sledovacího monstra.
Analytik Open Europe Stephen Booth popsal tento projekt jako „orwellovský“ a nazval jej „masivním zásahem do privátní sféry“. Booth k tomu ještě poznamenal, že evropští občané tento program, který na ně nahlíží jako na vinné, pokud neprokáží svoji nevinu, sami financují prostřednictvím svých daní.
„Profilování“ celého obyvatelstva namísto toho, aby byli sledováni jednotliví podezřelí, je v rámci každé společnosti zlověstným krokem “, prohlásila Shami Chakrabarti, ředitelka sdružení na ochranu lidských práv Liberty.
Chakrabarti ještě dodala, že „takovéto počínání je dostatečně nebezpečné na úrovni jednotlivých států, nicméně na celoevropské úrovni jej lze označit jako zcela děsivé“.
(Toto opravdu není záležitost, která by se týkala vzdálené budoucnosti. Velká Británie právě v současné době zavádí systém, v jehož rámci bude monitorován a ukládán do databáze každý telefonní hovor, každá sms zpráva, každý e-mail, fax a dokonce každá návštěva jakékoli webové stránky každého člověka v zemi -p.p.).
Projekt Indect je velkým krokem směrem k vytvoření jednoho obřího sledovacího vězení, do něhož by mělo být začleněno veškeré obyvatelstvo celé planety. Metody, jež k tomu byly vyvinuty, jsou, na technologicky vyspělé úrovni, návratem ke konceptu Panopticonu sociálního teoretika Jeremy Benthama z roku 1785. Bentham vypracoval koncept vězení, jež bylo projektované takovým způsobem, aby jeden strážce mohl sledovat (opticon), všechny (pan) vězně, aniž by kterýkoliv z vězňů věděl, zda-li je, či není právě sledován. Takovýmto způsobem mělo dojít k předání toho, co tento architekt nazval: “pocit neviditelné vševědoucnosti“. Bentham popsal Panopticon jako „novou metodu, která v dosud nevídané míře získá moc nad vědomím člověka“. Skutečnost, že člověk neví, kdy a v jakém okamžiku je státními orgány sledován, je klíčem k dosažení konečného cíle, t.j. udržení obyvatelstva ve stavu trvalého poddanství, neklidu a strachu a přimět je k tomu, aby regulovalo své jednání samo od sebe.
Podle badatele Petera Scharffa z Dánského institutu pro lidská práva bylo účelem Panopticonu „podporovat samoregulační chování člověka na základě trvalého pozorování“. Tento koncept byl následně zaveden v mnoha věznicích a v současné době se v tomto konceptu pokračuje ve vězeních s kruhovým designem. V takovýchto vězeních je možné maximalizovat množství vězňů, kteří jsou kontrolováni jedním strážcem. Skutečnost, že státní orgány v současné době kolem nás vytvářejí společenská vězení s použitím stejných základních metod jistě dostačuje k tomu, aby každému přeběhl mráz po zádech. Tato skutečnost nás znovu upomíná na to, že svoboda je pouhý mýtus.
Jak ukazují aktuální čísla z Velké Británie, nemá to nic společného s usvědčováním kriminálních živlů. Sledovací kamery nemají téměř žádný vliv na kriminalitu v jakékoli oblasti. Jde zde pouze o to dát otrokům vědět, kdo je jejich pánem. Jedná se o psychologickou hru, jejímž účelem je vymezit a posílit vztah pán/otrok mezi státem a jedincem. Konečným cílem je přesvědčit jedince, že veřejné využívání svobod, jeho účast na protestech jakéhokoliv druhu, či jeho pouhé zpochybňování mocenských vztahů, které jej obklopují, je „podezřelým“ a pro společnost škodlivým činem, a že každý otrok, který by se opovážil vystoupit z tohoto neviditelného vězení, musí počítat s negativními konsekvencemi.