[x] Skrýt reklamu

Ahoj, vypadá to, že používáte AdBlock... :-)

Usilovně jsme pracovali na zakomponování reklamy, aby nebyla pro čtenáře rušivá. Příjmy z reklam tento web živí, bez nich bychom jej nemohli provozovat. Budeme moc rádi, když to s námi zkusíte a přidáte si nás do výjimek. Děkujeme!

MENU

Informační architektura

Informační architektura je jednou z nejdůležitějších oblastí při návrhu všech webových stránek. Dává velkému množství informací strukturu, respektive organizované uspořádání. Informační architektura může být u malých projektů jednoduchá, u těch větších extrémně složitá.

Historie informační architektury

Pojem informační architektura poprvé použil ve spojitosti s organizací informací v roce 1976 Richard Saul Wurman. O nejvýznamnější posun v oblasti informační architektury se postaralo výzkumné středisko Xerox ve městě Palo Alto (Palo Alto Reserach Center). Skupina zabývající se architekturou informací byla odpovědná za něco, čemu bychom dnes říkali Human-Computer Interaction, včetně prvního osobního počítače s uživatelsky přívětivým rozhraním, laserové tiskárny a WYSIWYG textového editoru. Počátek informační architektury jako vědní disciplíny se datuje k roku 2000, od roku 2002 pak funguje institut informační architektury (The Information Architecture Institute).

Definice informační architektury

Samotnou informační architekturu definují Peter Morville a Louis Rosenfeld v knize Information Architecture for World Wide Web jako:

  • Strukturální návrh sdílených informačních prostředí.
  • Kombinace organizačních, označovacích, vyhledávacích a navigačních systémů v rámci webových stránek a intranetů.
  • Umění a věda formování informačních produktů a zkušeností na podporu použitelnosti a nalezitelnosti.
  • Vznikající disciplína a komunita odborníků zaměřených na přenos principů designu a architektury do digitálního prostředí.

Jednodušeji a srozumitelněji definuje informační architekturu americký institut informační architektury následovně: „Informační architektura je reálné rozhodování o tom, jak uspořádat části něčeho, aby byly srozumitelné.“

Atributy úspěšné webové stránky

Podle profesorky Soni Makulové z filozofické fakulty UK v Bratislavě se ukazuje, že úspěšná webová stránka musí splňovat čtyři základní atributy:

  • důvěryhodnost (credibility),
  • použitelnost (usability),
  • přístupnost (aceessibility),
  • nalezitelnost (findability) s čímž souvisí i optimalizace pro webové prohlížeče (tj. SEO).

Důvěryhodnost určuje spolehlivost webové stránky a také její odbornost. Samotná spolehlivost je definována jako pravdivost, nezaujatost, dobrý záměr, aj. Odbornost je pak kombinací kompetence, erudice, renomovanosti. V hodnocení věrohodnosti webových stránek budou hrát tyto aspekty významnou roli.

Na lidi působí spolehlivěji ty webové stránky, které patří renomované společnosti, jsou pravidelně aktualizovány, mají profesionální design a smysluplnou navigaci na stránce. Faktor spolehlivosti příznivě ovlivňuje také uvedení fyzické adresy organizace, kontaktní telefonní číslo a emailová adresa, nebo vysoký počet odkazů, které na webovou stránku odkazují.

Odbornost zvyšují ty webové stránky, které v článcích uvádějí citace, doporučení autora, ale hlavně takové stránky, které poskytují rychlou odpověď, vztahující se k uživatelem hledanému tématu.

Důvěryhodnost naopak negativně ovlivňují reklamy, resp. větší množství inzerce na webové stránce, automaticky otevírající se „pop-up“ okna nebo nejasné odlišení reklamy od zbytku obsahu stránky.

Použitelnost je atribut, který určuje, jak snadno se na webových stránkách uživatel orientuje, jak rychle pochopí jejich hierarchii a také to, jaký zážitek si z webových stránek odnese. Dobře použitelné webové stránky by měly být přehledné, snadno ovladatelné a srozumitelné. V případě špatně použitelných webových stránek uživatelé nedokážou nalézt to, co potřebují, na stránkách se ztrácí a ze stránek odejdou zklamaní. Správné míry použitelnosti lze docílit uživatelsky orientovaným designem (User Centered-Design), který vychází z požadavků uživatele ve fázi návrhu stránek.

Použitelnost má těchto pět kvalitativních komponentů:

  • Naučitelnost: již při první návštěvě uživatel pochopí a dokáže webovou stránku používat.
  • Efektivnost: určuje, jak rychle se uživatel naučí stránku používat a jak rychle dokáže splnit určité úkoly.
  • Zapamatovatelnost: uživatel by si měl uspořádání a ovládání webu zapamatovat a vzpomenout si na něj, když se na stránky v budoucnu vrátí.
  • Chybovost: návštěvník stránek dělá v optimálním případě minimum závažných chyb v ovládání.
  • Spokojenost: Používání webu je pro uživatele příjemným zážitkem.

Přístupnost znamená zajištění přizpůsobení webových stránek potřebám uživatele. Klíčovým principem přístupnosti webu je jednoduchost jeho používání. Při návrhu webové stránky je nutné brát v potaz, že na stránky mohou zavítat i lidé, kteří:

  • mají problémy se zrakem, sluchem, nebo nedokážou určité informace zpracovat,
  • mají potíže s porozuměním textu, čtením,
  • nedokážou používat myš, klávesnici, dotykový displej,
  • nerozumí jazyku, ve kterém je stránka dostupná,
  • mohou mít starší verzi webového prohlížeče, jiný webový prohlížeč, rozdílný operační systém.

Významnou roli z hlediska přístupnosti hraje konsorcium World Wide Web, které vypracovalo metodiku pro budování bezbariérového webu s názvem Web Content Accessibility Guidelines 2.0.

Nalezitelnost je kvalitativní atribut a znamená, že stránka by měla být lehce nalezitelná ve webovém vyhledávači. Podle dostupných výzkumů vyplývá, že většina uživatelů si prohlédne pouze první stranu nalezených záznamů. Aby uživatel mohl webovou stránku používat, musí ji umět najít. K tomu se při tvorbě stránky využívá optimalizace pro webové prohlížeče (Search Engine Optimalization, SEO), která se provádí například pomocí metadat, klíčových slov, hierarchie, aj. Tyto a mnohé další aspekty (např. Google bere v úvahu více než 100 různých faktorů) vyhledávač bere v potaz a dle určitých kritérií vyhodnotí kvalitu stránky, a dle toho ji umístí na vyšší příčky ve vyhledávání.

Komponenty informační architektury

Při vytváření informační architektury se data webových stránek člení do kategorií, se kterými se následně pracuje dle konkrétních metodik. Peter Morville a Louis Rosenfeld ve své knize uvádějí tyto komponenty informační architektury:

  • Organizační systémy: způsob kategorizace informací (například chronologické, předmětové).
  • Označovací systémy: jakým způsobem se informace reprezentují, např. vědecká, laická.
  • Navigační systémy: jakým způsobem se v systému pohybuje, jak se mezi nimi přechází. Např. proklikávání napříč hierarchií.
  • Vyhledávací systémy: způsob vyhledávání informací, např. vykonání vyhledávacího dotazu.

Toto schéma má však problém v tom, že někdy může být obtížné odlišit dvě kategorie, například organizační systémy od označovacích systémů.

Za pomocí alternativní metody kategorizace komponent informační architektury je možné rozdělení komponent na pomůcky pro procházení, vyhledávání, následně na obsah a tzv. neviditelné komponenty:

Pomůcky pro procházení

Tyto komponenty poskytují uživatelům sadu cest, se kterými mohou procházet webovou stránku. Namísto dotazování a vyhledávání uživatelé naleznou cestu díky nabídkám a odkazům. Mezi tyto komponenty patří:

  • Organizační systémy: Hlavní způsoby kategorizace nebo seskupování obsahu webu, také známé jako taxonomie a hierarchie (např. dle tématu, publika, chronologie).
  • Navigační systémy pro celou webovou stránku: Primární navigační systémy, které pomáhají uživatelům pochopit, kde se nacházejí a kam mohou jít (tzv. drobečková navigace).
  • Lokální navigační systém: primární navigační systém, který pomáhá uživatelům pochopit, kde jsou a kam mohou jít v části webu, tj. na určité podstránce.
  • Sitemap: navigační systémy, doplňující primární navigační systémy. Poskytují přehled a odkazy na hlavní obsahové oblasti a podstránky webu. Obvykle mají podobu osnovy.
  • Indexy stránek: Doplňkové navigační systémy, které poskytují abecední seznam odkazů na webové stránce.
  • Průvodce webovými stránkami: doplňkové navigační systémy, které poskytují odborné informace o konkrétním tématu a odkazy na související obsah na webu.
  • Kontextové navigační systémy: odkazy na související obsah, často jsou vloženy přímo do textu a používají se k propojení obsahu v rámci webové stránky.

Pomůcky pro vyhledávání

Tyto komponenty dovolují zadání uživatelem definovaného dotazu, po jehož vykonání získá uživatel výsledky, které požadovanému dotazu odpovídají.

  • Vyhledávací rozhraní: prostor pro zadání a případnou úpravu vyhledávaného dotazu, obvykle i s informací, jak dotaz položit lépe. Může obsahovat také možnost podrobného vyhledávání (např. omezením na určité kategorie).
  • Dotazovací jazyk: jazyk, ve kterém vyhledávání na stránce funguje. Obvykle podporují booleovské operátory (AND, OR, NOT, aj.), proximitní operátory (NEAR, aj.)
  • Query builders: způsob, jakým lze zvýšit výkon dotazu, např. kontrola pravopisu, použití synonym z tezauru.
  • Vyhledávací algoritmy: Funkce vyhledávačů, které určují, který obsah odpovídá dotazu uživatele. Nejznámější je PageRank od Google, nebo S-rank od společnosti Seznam.
  • Vyhledávací zóny: podmnožiny webu, které byly samostatně indexovány, aby podporovaly užší vyhledávání
  • Výsledky vyhledávání: výsledek, který odpovídá dotazu uživatele. Zahrnuje rozhodnutí o tom, kolik výsledků se má zobrazit, jak mají být výsledky řazeny, aj.

Obsah

Uvedené komponenty obsahují data, která uživatelé vnímají nejsilněji. Jejich používání je nejčastější a obsahuji data, kvůli nimž nejspíše na stránku dorazili.

  • Nadpisy
  • Vložené odkazy: odkazy v textu, které míří na další doplňující obsah.
  • Vložená metadata: informace, které mohou být použity jako metadata, ale musí být nejdříve extrahována.
  • Sekvenční pomůcky: informace o tom, kde se v procesu uživatel nachází (např. „Krok 3 z 9).
  • Identifikátory: specifikace místa, kde se uživatel nachází v rámci webové stránky nebo informačního systému.

Neviditelné komponenty

Mezi tyto komponenty se řadí ty, které fungují bez uživatelova vědomí. Například tezaurus, který se používá pro vylepšení vyhledávacího dotazu. Neviditelné komponenty lze dělit na:

  • Řízené slovníky a tezaury: jedná se o předem určené slovníky termínů, které popisují určitou doménu. Vyhledávací systémy mohou vylepšit vyhledávací dotazy použitím synonym, a tak podat uživateli lepší výsledek.
  • Vyhledávací algoritmy: využívají se k vyhledání a seřazení výsledků dle toho, jak byly navrženy, například dle relevance.
  • „Best bets“ – jedná se o výsledky vyhledávání, které byly ručně spojeny s nějakým vyhledávacím dotazem.

Koncepce informační architektury

Jak uvádí Morville a Rosenfeld, informační architektura se skládá ze tří koncepčních kruhů, které se nazývají informační ekologie. Ty tvoří uživatelé, obsah a kontext. Informační architektura se stará o průnik všech tří oblastí.

Kontext

Všechny webové stránky existují v určitém konkrétním obchodním nebo organizačním kontextu. Ať už je explicitní nebo implicitní, každá organizace má své cíle, poslání, strategii, procesy, postupy, technologickou infrastrukturu a kulturu. Jedná se o kombinaci, která je pro každou organizaci unikátní. Z toho vyplývá, že i informační architektura každé organizace bude jedinečná. Slovní zásoba a struktura webu ovlivňuje to, co si o službách nebo nabízených produktech uživatel může myslet, říká jim, co mohou od organizace v budoucnu očekávat, vyzívá k interakci. Zde určitě není žádoucí, aby webová prezentace vypadala stejně, jako stránky konkurence.

Obsah

Mezi obsah se řadí široká škála věcí, od textu, až přes dokumenty, aplikace, služby, schémata až po metadata, která jsou na stránce důležitá, aby ji uživatelé nalezli. Obsah je hlavní složka, která tvoří web. Při průzkumu obsahu na různých webových stránkách se jako rozlišující faktory každé informační ekologie objevují následující aspekty:

  • Vlastnictví: Faktor, který nejvíce ovlivňuje kvalitu webové stránky. Je potřeba si odpovědět na otázky, kdo vytváří a vlastní obsah a určit, kolik obsahu je licencováno od externích dodavatelů informací.
  • Formát: Formát dokumentů na webových stránkách je unifikovaný, v dnešní době se nejčastěji setkáváme s dokumenty ve formátu PDF nebo wordovým dokumentem, obrázky v JPG nebo PNG.
  • Struktura: Dokumenty na webových stránkách nejsou vždy stejné, některé mohou mít méně než 100 slov, naproti tomu technické manuály i více než 1 000 stránek.
  • Metadata: Objekty a obsah na webové stránce musí mít svá metadata. Ty můžou získat automaticky, nebo ručním přidáním. Metadata musí být dostatečně kvalitní a konzistentní.
  • Objem: Udává velikost webové stránky, tj. počet aplikací, stránek, dokumentů a jiného obsahu.
  • Dynamika: Říká, kolik nového obsahu bude přidáno v dalších letech a jak rychle se obsah na webu bude rozrůstat.

Uživatelé

Každý uživatel se na webové stránce chová odlišně, proto je potřeba důkladně analyzovat, jací uživatelé na stránky přicházejí, jaké mají preference, jaké je jejich chování, ale hlavně jaké informace z webové stránky očekávají.

Uživatelské příběhy

Uživatelský příběh „user story“ popisuje jednu možnou cestu, kterou se může uživatel na webové stránce nebo v aplikaci vydat, aby dosáhl svého cíle. Ta by měla být co nejkratší. Tyto příběhy se vytváří za účelem modelování informační architektury. Pro popsání designu stránek je obvykle potřeba velké množství uživatelských příběhů, které budou obsahovat všechny úkony, které lze na stránce vykonat.

Cílem uživatelských příběhů není tyto úkony navrhovat nebo řešit. Mají pouze popsat tzv. uživatelský tok (tj. posloupnost uživatelových rozhodnutí), který bude dále specifikován v podkapitole 1.2.7. Správně navržený informační tok by měl být jednoduchý a efektivní.

Uživatelský tok

Uživatelský tok je posloupnost rozhodnutí uživatele na základě kterých se dostane z bodu A do bodu B a dosáhne tak cíle své návštěvy na webové stránce.

Uživatelský tok na webových stránkách si lze představit jako dav lidí na vlakovém nádraží, u kterých lze předvídat jejich pohyb. Je u nich známo, že budou chodit od vchodu k nástupišti nebo od jednoho vlaku k druhému. A stejně jako na nádraží, i na webových stránkách je důležité, aby uživatelé měli snadný pohyb, neztratili se, nezasekli se v určitém bodu a nedošli do slepé uličky.

Není přitom důležité, kolik schodů budou muset vystoupat, kolika chodbami projít, kolik dveří otevřít, aj. Důležitější je poskytnout uživatelům ve správný okamžik správnou informaci, aby věděli, zda zabočit doleva, nebo doprava. Není přitom důležité, jak dlouhá cesta k cíli je (neplatí zde známý mýtus, že by vše mělo být v dosahu na tři kliknutí), je ale podstatné, aby nabídky nebyly příliš složité a matoucí.

Z hlediska informační architektury si představujeme webové stránky obvykle jako rozvětvený strom. Uživatelé však uvažují o možnostech navigace, kterou právě vidí nebo již použili. Kritická situace nastane, pokud uživatel použije tlačítko zpět. Obvykle to totiž neznamená, že se vracejí o úroveň výše, ale že na stránce nenašli, co očekávali. V tomto stádiu se zvyšuje pravděpodobnost opuštění stránek, každé další kliknutí na tlačítko zpět pak tuto pravděpodobnost zvyšuje. Uživatelská motivace není tak velká, aby na stránce zůstali. Jak píše Joel Marsh, pro eliminaci tohoto rizika postačí vytvořit smyčku: Stránka A bude odkazovat na Stránku B, Stránka B na Stránku C, Stránka C na stránku A. Uživatelé se pak budou stále proklikávat vpřed a nebudou muset přemýšlet a rozhodovat se, kam zrovna půjdou.

Statické a dynamické stránky

Z pohledu informační architektury je možné webové stránky rozdělit na dva druhy – statické a dynamické.

Statické stránky představují nejjednodušší formu webových stránek. Tyto stránky vypadají stejně pro každého uživatele, elementy na stránce jsou přesně kódované. Statické webové stránky jsou jednodušší a používají se tam, kde není potřeba obsah měnit, například portfolio na webové stránce. Provoz statických webových stránek nepotřebuje náročnější technologie, takže je levnější.

Na rozdíl od statických webových stránek se obsah dynamických stránek mění. Například přepočítání obsahu v košíku po odebrání položky bez nutnosti obnovení stránky. Dynamická stránka je například Facebook, který v jednom stejném designu zobrazuje uživatelům rozdílný obsah na základě jejich preferencí.

Previous post:
Next Post:

Written by:

Published on: 7.7.2021

Filled Under: Vývoj webu