Jak jsem fotil zatmění Slunce

Včera jsme měli v ranních hodinách možnost pozorovat částečné zatmění Slunce. Od 9:00 až do 12:00 se Měsíc přesunul po horní části svítícího kruhu a v nejzajímavější fázi (10:47) zakryl 75% Slunce. Bohužel jsem v předchozích dnech moc nevěnoval svou pozornost médiím a tak mi informace o tomto astronomickém jevu téměř unikla. Naštěstí se tak nestalo. I přesto, že snad vše stálo proti mě, fotku jsem pořídil! Měl jsem vytipované skvělé místo, plán a i s tak potřebným chybějícím filtrem bych se vyrovnal díky kompozice Slunce spíše jako doplňku. To by ovšem nesměl budík zapomenout zazvonit. Ano, když zapomene vstanout už i telefon s budíkem, je to špatné…

Plány zhatěny, co tedy teď? Vytáhl jsem normální, levný teleobjektiv (Tamron 70-300) a vydal se aspoň na lov ikonických fotek zatmění. Všechny prodejny se silnými fotografickými filtry hlásily vyprodáno, svářečské filtry už také nebylo čas shánet. Zachoval jsem se tedy vůči foťáku trochu sobecky – za to se mu tímto omlouvám, a doufal jsem v jeho magické schopnosti, že nápor Slunce čip i všechny ostatní součástky chvilku vydrží.

Clona f45 a ISO 50 byla samozřejmostí už od samého počátku, při pohledu do Slunce přes hledáček jsem ocenil, že je u mojí Sony A77II pouze elektronický. Průhledový by mi totiž dozajista poškodil zrak. Rychlost uzávěrky padla jednoduše ve prospěch 1/8000. Na objektiv jsem ještě nasadil vše co mohlo jakkoliv snížit intenzitu paprsků, v mém případě polarizák. Rychle vytáhnout objektiv na 300mm, namířit na slunce a doufat. Testovací snímek dopadl kupodivu docela dobře. Rozhodně to nechci vydávat za žádné umění, nebo nedejbože sebe za nějakého profi fotografa. Popravdě se za svůj „setup“ docela stydím, nicméně to zafungovalo a oba s foťákem jsme pro tentokrát přežili v plném zdraví.

Od prvopočátku jsem nechtěl fotit pouze 2 kotouče, šlo mi i o auru okolo. To se myslím nakonec docela povedlo, neplánovaný „měsíček“ jakožto odlesk vytvořil popravdě dle mého poměrně zajímavý efekt.

Zatmění o 400 kilometrů vedle

Zatmění fotil i kolega Vojta Vymětal v podstatě s úplně stejným nastavením jako já. Narozdíl ode mě zkoušel použít svářečský filtr, házel ale divné odlesky a nebylo to ono, i on se tedy nakonec musel uchýlit k barbarskému řešení focení jen s polarizákem. Také není tajemstvím, že jeho působení je zhruba 400 kilometrů od toho mého. Jedná se tedy o unikátní záběry v podobný čas, jeden z Prahy a druhý z Opavy. Jeho výbava a nastavení pro vyfocení tohoto snímku byla: Nikon D3200, Tamron 70-300mm, f45, 1/4000, ISO 100, polarizační filtr.

Fotíme na smartphone s disketou jako filtrem

Spousty lidí se smartphony dnes fotilo přes diskety, takže pro příští roky díky nám uvidíte výsledek předem. I když, za těch mnoho let co bude další podobné zatmění už budou telefony možná fotit stejně jako zrcadlovky. Kdo ví, vývoj jde hodně rychle kupředu, zatím ale smartphone s disketou jako filtrem rozhodně zrcadlovku s teleobjektivem nenahradí (nečekaně). Fajn je ale fakt, že i přes tuto peněžence nenáročnou výbavu jste schopni zaznamenat zážitek ve svém životě.

Zvláštnost

Zajímavostí celého zatmění byl fakt, že i přesto, že 75% Slunce bylo zakryto Měsícem, na Zemi nijak razatně neubylo světla. Nepražilo tak silně, bylo trochu chladněji, ale světla bylo všude dostatek. Dokazuje to i fotka výše, kdy porovnáváme aktuálně snímky ze zatmění. Dokonce ani letným pohledem na Slunce pouhým okem nebylo možné jej spatřit. Slunce se stále na obloze jevilo jako jeden velký zářící kotouč.

A proč jsou fotky jako ze tmy? Je to jednoduché, když nastavíte krátké časy uzávěrek, malé citlivosti snímačů atd., čip jednoduše není schopen pojmout dostatek okolního světla pro vytvoření obrazu okolí. Slunce vydává tolik světla, že je schopen i tu miniaturní díru (clonu) prosvítit dostatečně, aby se obraz promítl na snímač. Představíte-li si jak moc světla Slunce produkuje, není se ani čemu divit. No a právě v tuto chvíli jsme si schopni i vysvětlit, proč není teleobjektiv zrovna dobré řešení pro focení slunce bez filtru. Chová se totiž jako lupa, vše přiblíží a znásobí. Každý známe takové ty brutální „hry“, jež běží ve starých filmech, kdy kluci pálí mravence lupou. No a přesně stejný efekt se děje i v těle fotoaparátu. Při hodně krátkém časovém okamžiku je samozřejmě poškození fotoťáku nepravděpodobné, avšak ne nevyhnutelné. Proto tak ve článku apelujeme na silné filtry a zpytujeme svědomí.

Umístit foťák s teleobjektivem na několik minut proti Slunci je samozřejmě absolutní nonsense, nezkoušejte to!