Malý a ohebný – recenze Lenovo Yoga 2 11

Hitem poslední doby se staly zařízení typu dva v jednom. Konstrukce některých těchto zařízení dovolují plnohodnotné využití dotykového displeje v různých módech použití, jako je tablet, stan a stojánek. Některé značky na to jdou stylem odjímatelného displeje, kde klávesnice tvoří pouhý „dock“, v jehož útrobách se skrývá pouhá přídavná baterie. Pak jsou tady konvertibilní zařízení u kterých je displej s tělem spojen a ohýbání zajišťuje speciální konstrukce otáčivého pantu, jako například celá rodina Yoga od Lenova, nebo posledně recenzovaný Dell Inspirion 13z. A právě na jedno další konvertibilní zařízení bych se dnes rád podíval. Tím zařízením je  Lenovo Yoga 2 11. Jedná se o rok starý model, který však má stále své místo na trhu.

Parametry testovaného modelu

Nejdřív bych chtěl zmínit displej. Ten má úhlopříčku 11,6 palce a dělá tak z testovaného modelu nejmenší model rodiny Yoga. Díky tak malému tělu mohli designéři s notebookem provést „divy“. Ano, nebáli se experimentovat. V útrobách této malé Yogy běží úsporný, dvoujádrový procesor Intel Core i3 4012Y s architekturou Haswell o taktu 1,5GHz. Právě díky tomuto úspornému procesoru se notebook chladí pasivně – bez jakýchkoliv větráčků. Na spodní části nenajdeme, kromě reproduktorů, žádné otvory. A právě to je dle mého to největší kouzlo této Yogy. Když jsem před rokem psal recenzi na Yogu 2 Pro, byl jsem nadšen, ale v režimu tabletu mi vadilo chlazení. Tento neduh řeší právě Yoga 2 11 a její novější modely.

Parametry

• PROCESOR: Intel Core i3 – 4012Y, Haswell, dvoujádrový
• DISPLej: 11,6”, 1920 x 1080, LED IPS, 16:9, 10 bodový, dotykový
• RAM: 4GB DDR3, 1600MHz
• DISK: 516GB SSHD (500GB HDD, 5400 ot/min + 16GB SSD modul)
• OPERAČNÍ SYSTÉM: Windows 8.1, 64-bit
• ROZMĚRY: 298 x 206,5 x 17,2 mm
• BATERIE: 4článková, výdrž až 6 hodin, nevyměnitelná
• HMOTNOST: 1,45 kg

Procesoru sekunduje RAM paměť s kapacitou 4GB, která běží na taktu 1600MHz. Mínusem je to, že paměť je přímo napájena na základní desku, nelze ji tedy vyměnit, případně upgradovat. Běžnému uživateli 4GB operační paměti stačí, pokud máte v plánu otevírat v prohlížeči více stránek, či pracovat s jiným žroutem této paměti, pravděpodobně to nebude to pravé ořechové a notebook se začne kousat.

Grafická karta tohoto konvertibilního notebooku je Intel HD  4200. Vzhledem k využití notebooku, tedy nenáročnou kancelářskou práci a na internet, je toto dostačující řešení. Nenáročné hry si zahrajete bez potíží, stejně tak není problém zde upravovat fotografie. Notebook však mívá někdy problém s přehráváním online videí a to i v pouhém HD rozlišení, videa se sekají a brzdí celý počítač. Nutno říct, že tohle se děje až když je v prohlížeči otevřených přibližně 6 karet, jinak je chod videa plynulý.

Za zmínku určitě stojí také pevný disk. Ten zde nalezneme hybridní, s kapacitou 516GB, kde 500GB tvoří samotný pevný disk a 16GB SSD cache modul pro rychlejší načítání systému a aplikací. Pevný disk mi přijde pomalý, zahřívá se a je hlučný. Kdyby zde byl SSD disk, tyto podstatné chyby by vymizely a uživatelský komfort by se rozhodně zlepšil.

Konektory, porty a tlačítka

Jelikož se tento notebook řadí do kategorie ultrabooků, musíme počítat nejen s osekanou výbavou, ale také s menším množstvím portů a konektorů. Ty jsou navíc uzpůsobeny tak, aby šel notebook ovládat i v režimu tablet.

Vezměme to tedy z levé strany a zleva. Najdeme zde napájecí konektor, USB 3.0, kombinovanou čtečku paměťových karet a microHDMI. Konektory končí zhruba v polovině a to z konstrukčních řešení – až do poloviny zasahuje základní deska, zbytek tvoří baterie a pevný disk.

Pravá strana je stejně chudá, obsahuje jeden USB 2.0, kombinovaný 3,5mm jack, tlačítka pro úpravu hlasitosti, tlačítko pro uzamknutí rotace obrazovky, tlačítko One Key Recovery a tlačítko pro spuštění.

Tím výčet tlačítek a konektorů nekončí. Ještě jedno nalezneme na spodní straně displeje. Toto tlačítko slouží pro vstup do nabídky Start a je, na rozdíl od jiných Yoga zařízení, mechanické, což trochu ubírá na kráse. Osobně mi však tlačítko vyhovuje a i po dvouměsíčním používání mi nevadí.

Konstrukce a design

Yoga 2 11 se v mnohém podobá její předchozí generaci, na první pohled prakticky nepoznáme, že se jedná o druhou generaci. Notebook se pyšní malými rozměry. Na šířku je notebook dlouhý 298 mm, hloubka činí 206,5 mm a výška pak jen 17,2 mm. Pomyslnou korunku pak notebooku nasazuje váha, která se zastavila na 1,45 kilogramu. Díky nízké váze a malé hmotnosti se notebook hodí na přenášení a používání na cestách.

Samotný vzhled je na oko příjemný. Víko a spodní část je vyrobena klasicky z plastu, jehož boční část je potažena gumovým proužkem. Je tomu pro případ použití v režimu stan, či stojánek, aby zařízení neklouzalo ze stolu. Díky gumovému proužku se také příjemně drží v ruce v režimu tablet. Vše je vyvedeno do černé barvy a ačkoliv na trhu je i stříbrná a oranžová, černá se mi líbí nejvíce.

Po otevření na nás vykoukne stříbrná základna, po jejímž spatření máme chuť si vzít do ruky vidličku a vypíchat si obě oči. Musím říct, že jsem dlouze přemýšlel, jak tuto větu napsat jinak, aby nevyzněla tak drasticky, ale vzdal jsem to. Základna není kovová, je plastová, ve stříbrné barvě. Chybí zde styl a elegance z ostatních Yoga notebooků, kde základna měla měkčený povrch s imitací kůže. Prostě stříbrný kus plastu.

Displej je lemován poměrně tenkým černým proužkem. V recenzi na Yoga 2 Pro jsem si na něj stěžoval, nevyhovoval mi. A nyní už vím proč. Nyní totiž svou Yogu používám v režimu tablet více, než tu 13″ variantu, je to pohodlnější. A pokud jej držím v ruce, lem zajišťuje, že omylem nechtěně nestisknu něco na displeji. Pod displejem se nachází už zmíněné mechanické tlačítko, které je tužší, ale funkční.

Víko je tuhé a to především díky použitému hliníku. Neprohýbá se a drží celkem pevně. Zařízení nejde promáčknout zezadu, je tuhé. Výhradu mám vůči pantům, které by mohly být pevnější. Při jízdě vlakem dokáže víko pěkně „tancovat“, až mi z toho bylo špatně.

Celkovým dojmem tak Yoga 2 11 působí skvostně, tedy dokud jej neotevřeme. Zavřený notebook vypadá opravdu prémiově, díky mírnému zkosení se také příjemně otevírá.

Obraz a zvuk

Asi nikoho nepřekvapí, že displej je lesklý. Jiný ani do dotykového displeje použít nejde. Je však použita IPS matice, díky čemuž má notebook velmi široké pozorovací úhly, pestré a věrohodné barvy, slušný kontrast a přijatelnou hodnotu minimálního a maximálního jasu, navíc s automatickou regulací (lze vypnout).

Rozlišní je dnes již standardní, tedy FullHD (1920 x 1080 pixelů). Displej mi vždy stačil, upravoval jsem na něm fotografie a podání barev bylo velmi slušné. Samotné rozlišení je relativně velké na použitou úhlopříčku, v nastavení systému však lze změnit velikost textu a tak bude ovládání dotekem použitelné. Samotná odezva dotykové plochy displeje je perfektní, reakce je okamžitá a bez zpoždění.

O reprodukci zvuku se stará dvojice reproduktorů s technologií Dolby Home Theater a výsledný reprodukovaný zvuk je perfektní. Ačkoliv jsou reproduktory malé, zvuk je příjemný, prokreslený a zní přirozeně. Na tak malé zařízení je opravdu perfektní.

V horní části nesmíme zapomenout na webkameru. Ta se pyšní HD rozlišením (720p) a poměrně sytými barvami. Mikrofon se nachází ve spodní části, hned vedle mechanického tlačítka pro návrat do nabídky Start. Záznam mikrofonu je přijatelný a nezkreslený.

Klávesnice a touchpad

Jestliže jsme si před chvílí vypíchali oči, teď si s největší pravděpodobností usekneme ruce. Ano, dostáváme se do fáze, kdy jsme počítač zapnuli a chceme něco napsat. Klávesnice je velmi mělká, na což se dá zvyknout. Na to, na co se zvyknout nedá je prohýbající se klávesnice, která se po stisknutí tlačítka prohne. Děje se tak po celé šířce klávesnice, nejvíce zhruba od kláves F až po L. Na tuto vlastnost jsem si dlouho zvykal a popravdě jsem i zvažoval, že si dokoupím externí klávesnici, nebo dokonce, že počítač prodám a vyměním.  Klávesnice není podsvícená, což mě opět zklamalo.

Pro napsání znaku je nutné vyvolat větší tlak, chybí mi zde ta perfektnost ostrůvkových Lenovo klávesnic. Ta jako by byla ta tam a já měl v rukou nějaké levné HP. Na klávesnici jsem si zvykal celé dva měsíce a i nyní se mi stává, že klávesu domáčknu špatně a znak se nenapíše. Jestliže jsem si kvůli vzhledu vypíchl oči, nyní bych si nejraději usekl ruce a klávesnici nepoužíval.

Touchpad je povedený. Nachází se pod celou délkou mezerníku a je ve vyseknuté části. Touchpad je v provedení clickpad, lze jej tedy promáčknou na celé jeho ploše. Toto promáčknutí je relativně tuhé. Samotná plocha touchpadu je z jedné části, s grafickým oddělením tlačítek a povrch je hladký. Je příjemný, pohotový a podporuje gesta systému Windows 8. S touchpadem jsem tedy spokojený.

Chlazení, napájení a výdrž na baterii

Jak již jsem se zmínil na začátku, pasivní chlazení je bezesporu velkou výhodou tohoto čipu. Díky němu je notebook neskutečně tichý, uslyšíme pouze zvuk pevného disku a i ten je poměrně tichý.

Pasivní chlazení je ucházející. Notebook se nepřehřívá ani v náročných situacích a teploty málokdy přesáhnou nějakou větší hodnotu. Nejvíce samozřejmě při nabíjení a když je položen na nějakém špatně teplovodivém materiálu, jako třeba na klíně. Zahřívání je mírně patrné v pravé části základny, kde nám většinu času leží ruka. Nachází se zde pevný disk a ten se bohužel zahřívá. Je to nepříjemné, ale ne nesnesitelné. Tohle lze vyřešit výměnou disku za SSD, přičemž nechápu jeho absenci zde. Důvodem je pravděpodobně cena, která by byla větší. Mírný ústupek v podobě SSHD disku je tedy přijatelný.

O napájení se stará maličký cestovní adaptér s příkonem 45W . Ten napájí malou, čtyřčlánkovou baterii o kapacitě 34 Wh.

Samotná výdrž je opět zklamáním. Při běžné práci se neobejdeme bez režimu vysokého výkonu a baterie se vybije za tři hodiny. Pokud však použijeme nějaký z úsporných režimů, dostaneme se nad udávanou výdrž, konkrétně na sedm a půl hodiny (bez Wi-Fi, minimální jas). Při zapnuté Wi-Fi a editaci textů jsem se dostal na čtyři a půl hodiny,což je přijatelné, ne však tak oslňující, jak bychom od moderních ultrabooků očekávali.

Výkon

O parametrech testovaného notebooku jsem se již zmínil a lze z nich mnohé vyčíst. Tento model se prodává také s méně výkonným procesorem Intel Pentium N3520 (Bay Trail), oproti němu je i3 určitě výkonnější se zhruba stejnou spotřebou.

Na hry není, na kousání videí jsem poukázal výše. Přesto si však myslím, že na editaci textů, kancelářské činnosti a přehrávání videí je výkon dostatečný. Pojďme se tedy podívat na několik benchmarků, které zajisté řeknou více.

 Závěrem

Yoga 2 11 má velký potenciál uspět. Vše ale stráží drobnosti, jako již zmíněná klávesnice, nemožnost upgradu operační paměti a plastová část základny. Velkými plusy je naopak právě výdrž na baterii, kompaktní rozměry, tichý chod a nízká hmotnost. Máme zde plnohodnotný 64 bitový procesor s Windows 8.1 .

Konvertibilní zařízení tu stále mají své místo a velký potenciál. Vyjma výše zmíněných neduhů se jedná o povedené zařízení, které nabídne vše, co by mělo a především tedy dostatečný výkon a slušnou výdrž na baterii.

Prohýbající se klávesnice je však trestuhodná, opravdu příšerná. Nebýt ji, byl by tenhle notebook ideální. Dokážu si jej představit v o něco dražší variantě s 8 GB RAM, SSD diskem a podsvícenou klávesnicí. Přesně takovou konfiguraci bych volil mnohem raději.

Průběh ceny

Graf ceny produktu Lenovo IdeaPad Yoga 11 59-425898 poskytuje server Heureka.cz